V tomhle článku bych vám chtěl nastínit, co mě to vlastně popadlo, že fotím a miluju letadla. Pokud jste sami spotteři, nebo vás tohle téma prostě zajímá, píšu to právě pro vás.  Třeba vás namotivuje, abyste sami práskli do koní a vydali se k ranveji. Tak lovu zdar.

Moje letecké zdary, nezdary a vášně.

Už jako malý kluk jsem miloval knížku O letadélku Káněti a každý možný víkend jsme s dědou chodili na letiště koukat co kolem lítá. Když jsem byl o něco starší, pořídil jsem si ve špeciálizovaném obchodě za půlku výplaty model letadýlka. Těšil jsem se, že konečně popustím uzdu své vášni, bez toho abych potupně vrhal do pytlíku v kokpitu malého letadla.

Vzal jsem svůj fungl nový model do Stromovky, nedočkavě roztrhl obal a začala nová éra mé letecké vášně, která skončila přesně za 1 minutu a 45 vteřin (jo, koukal jsem se na hodinky), kdy můj model za skoro deset litrů narazil do blízkého stromu a rozstřelený na tisíc kousků padal k zemi.

Největší dopravní letadlo světa a spadlá čelist.

Protože jsem hoch bez bázně a hany (neboť mám přítulkyni Káťu, jak jistě víte), na letadla jsem nezanevřel. Stále jsem pokukoval po nejnovějších modelech Airbusů, i po starších, převážně vojenských strojích, až přišel zaslíbený podzim roku 2011 a s ním největší dopravní letadlo světa Airbus A380, který poprvé přistával na letišti v Praze Ruzyni. Nějaké bližší info o tomhle úžasném stroji najdete třeba v tomhle článku.

Už několik týdnu před jeho příletem o téhle události informovala dokonce i mainstreamová média, a tak jsem se rozhodl, že u toho nemůžu chybět. Vzal jsem na krk svého macka (rozuměj foťák) a vydal se do Kněževsi, odkud je to kousek k letišti a prý jeden z nejlepších výhledů. Nezkušený a natěšený jsem si nezjistil téměř žádné informace, takže jsem nakonec parkoval na poli, napůl v rozorané brázdě, napůl v příkopu, protože takovou událost si nenechalo ujít asi nikdo, kdo se o tom dozvěděl.

V té době nebylo Letiště Ruzyně tak uznalé jako nyní, takže se stálo na židlích, kamarádech a kde se dalo, plus fotky se dělaly skrz vystříhané díry v pletivu. Teď už je situace výrazně lepší, u letiště jsou pozorovací valy a v plotu pozorovatelny určené právě pro objektivy.

Číst  Jedeme do Plzně aneb jak jsme hledali levné parkování u letiště Líně.

Přiznám se, že jsem vůbec nečekal, co přijde, prostě jsem si říkal, že si tak zafotim no.

A pak se mi nad hlavou prohnal ten neuvěřitelný, 400 kilový stroj a já si málem cvrnknul do trenek. Byla to neuvěřitelná síla, takový kolos se vám prožene sto metrů nad hlavou a úplně vám vymaže všechny myšlenky. Jenom stojíte a čumíte s otevřenou pusou. Wow.

A tak to vlastně všechno začalo. Chtěl jsem to zažít znovu, to vzrušení, to napětí, čekání a potom náraz zvukové vlny a ty krásný stroje. Ze začátku jsem chodil jenom na zajímavý návštěvy, jako byl třeba Boeing VC-25, známý spíše pod svým uměleckým jménem Air Force One. Když přistává, musí být na nebi absolutní motorový klid, a tak do ticha je slyšet jen vrčení doprovodných vrtulníků a pak dosedne onen majestátní kousek od Boeingu. Mimochodem jsem nedávno našel zajímavý článek o srovnání AF One a soukromého letadla současného prezidenta Donalda Trumpa.

Rádi jezdíme také na vojenské akce, na kterých je vždycky hojnost báječných mužů na létajících strojích. Zrovna se chystáme na legendární ostravskou akci Dny NATO, tak nám držte palce, ať to přežijeme ve zdraví a můžu vám napsat, jak se nám tam líbilo.

Už jste o něco moudřejší? Určitě ano a už jste sami natěšení, až vyjedete ulovit nějaké pěkné fotky na letiště. Každopádně mi dejte vědět, co se vám na focení nejvíc líbí, třeba i tipy kde, co pěkného vyfotit, nebo kde je zajímavá letecká akcička. Třeba se tam potkáme.

Těším se na viděnou a dočtenou. Váš Venca.